|
|
Undine a Rusalka. Vodní víly v německých a českých pohádkách a možnosti jejich využití při výuce nejen němčiny na prvním stupni základní školy
Trojanová, Šárka ; Broukalová, Jindra (vedoucí práce) ; Bučková, Tamara (oponent)
Diplomová práce se zabývá didaktickou adaptací pohádek Undine a Rusalka. První a druhá kapitola práce jsou zaměřené na pohádku jako takovou. Zabývají se vznikem pohádky, jejím vývojem, rozlišením pohádky lidové a autorské společně s jejich významem ve výchově dítěte. Navazuje na to kapitola, která se věnuje vílám a jejich původu ve slovanské mytologii se zaměřením na víly vodní. Čtvrtá a pátá kapitola jsou věnované oběma pohádkám, jejich rozboru, autorům a analýze jejich děje. Akcentováno je zde zejména téma lásky a přírody. Navazuje na to kapitola, která se zabývá komparativní analýzou obou protagonistek. Literárně- didaktická část se zabývá využitím těchto dvou pohádek nejen v hodinách německého jazyka na prvním stupni základní školy, ale sleduje rovněž mezipředmětové vztahy. V práci je uveden konkrétní příklad toho, jakým způsobem lze pohádky do výuky na prvním stupni základní školy zařadit, a to v podobě jednodenního projektu, který pracuje s oběma pohádkami současně. KLÍČOVÁ SLOVA Undina; Rusalka; vodní víla; pohádka; láska; příroda; společnost
|
|
|
Medializace Rusalky - jazyková sémioza opery a muzikálu (komparativní sémiotická analýza)
Pavézková, Tereza ; Šoltys, Otakar (vedoucí práce) ; Podzimek, Jan (oponent)
Diplomová práce se snaží zachytit rozdílnou semiózu dvou hudebních žánrů - tradiční opery Rusalka, která má své nezastupitelné místo v truhlici české národní hudby, a stejnojmenného muzikálu. Na základě teoretických poznatků sémiotiky jako vědy, přístupu F. de Saussura, Ch. S. Peirce a R. Barthese rozkrývá skrze sémiotickou analýzu významové prvky, jež jsou specifické pro umění, jako je divadlo. Pozornost je směřována na znak jako hlavní nástroj semiózy a jeho klasifikaci na základě tří ontologických kategorií Ch. S. Peirce. Analýza se soustředí na dekódování sémiotických systémů užitých v obou žánrech (libreto, hudba, postavy, příběh, technické a symbolické prostředky záběrů). Zabývá se také otázkou intertextuality a ideologickým pozadím textu. Snaží se tak porovnat odlišnosti či podobnosti různých sémiotických kódů stejné úrovně a zachytit jejich originalitu a specifičnost. Práce se zároveň zaměřuje na dominantní sémiotický kód obou žánrů, který je jednak dán systémovými distinkcemi mezi operou a muzikálem, na druhou stranu je ale především předurčen konkrétními pragmatickými rysy v dané komunikační události.
|
|
|
Od literatury k opeře: Srovnání výchozích literárních verzí s jejich využitím v žánru operních děl
BICANOVÁ, Lucie
Práce se zabývá komparativní analýzou, v níž na jedné straně stojí původní literární díla (prózy, dramata), jež byla následně využita pro tvorbu libret operních děl. Práce se zaměřuje na operní provedení, jež byla v posledních letech uváděna na scénách Jihočeského divadla, a zároveň na díla tvořící kánon tradice světové opery. Analýza sleduje způsob adaptování původního díla, tj. konverzi díla, které je určeno k tichému čtení, do žánru, který je založen na performativnosti a který mnohem více zdůrazňuje svoji artificiálnost. Práce tedy sleduje konvenční i invenční rysy jak z hlediska původního literárního ztvárnění, tak i z hlediska operní textové "adaptace". Práce se specificky zaměřuje na vztah těchto děl: Victorien Sardou: Tosca a Giacommo Puccini: Tosca; Prosper Mérimée: Carmen a Georges Bizet: Carmen; Pierre - Augustin Caron de Beaumarchais: Figarova svatba a Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba; Antonio García Gutiérrez: Trubadúr a Giuseppe Verdi: Trubadúr; a dále také na díla bez literární předlohy: Giuseppe Verdi: Aida a Antonín Dvořák: Rusalka.
|
|
|
Medializace Rusalky - jazyková sémioza opery a muzikálu (komparativní sémiotická analýza)
Pavézková, Tereza ; Šoltys, Otakar (vedoucí práce) ; Podzimek, Jan (oponent)
Diplomová práce se snaží zachytit rozdílnou semiózu dvou hudebních žánrů - tradiční opery Rusalka, která má své nezastupitelné místo v truhlici české národní hudby, a stejnojmenného muzikálu. Na základě teoretických poznatků sémiotiky jako vědy, přístupu F. de Saussura, Ch. S. Peirce a R. Barthese rozkrývá skrze sémiotickou analýzu významové prvky, jež jsou specifické pro umění, jako je divadlo. Pozornost je směřována na znak jako hlavní nástroj semiózy a jeho klasifikaci na základě tří ontologických kategorií Ch. S. Peirce. Analýza se soustředí na dekódování sémiotických systémů užitých v obou žánrech (libreto, hudba, postavy, příběh, technické a symbolické prostředky záběrů). Zabývá se také otázkou intertextuality a ideologickým pozadím textu. Snaží se tak porovnat odlišnosti či podobnosti různých sémiotických kódů stejné úrovně a zachytit jejich originalitu a specifičnost. Práce se zároveň zaměřuje na dominantní sémiotický kód obou žánrů, který je jednak dán systémovými distinkcemi mezi operou a muzikálem, na druhou stranu je ale především předurčen konkrétními pragmatickými rysy v dané komunikační události.
|
host ::
RSS.